Mapa - Rostov na Donu (Rostov-na-Donu)

Rostov na Donu ( – v ukrajinské literatuře též Ростів) je město na jihu evropské části Ruské federace. Leží na řece Don, 46 km od jejího ústí do Azovského moře a asi 100 km od hranic s Ukrajinou. Je správním střediskem Rostovské oblasti a celého Jižního federálního okruhu. Žije zde obyvatel.

Město bylo založeno v roce 1749 (listinou císařovny Alžběty Petrovny z 15. prosince) a nedlouho po jeho založení zde vznikla i pevnost Demetrius. Pojmenováno bylo po biskupovi svatém Dimitriji Rostovském, pocházejícím z Rostova v Jaroslavské oblasti. Díky vhodné poloze nedaleko moře se malé město kolem své pevnosti postupně rozšiřovalo.

Od roku 1784 byla pevnost Demetrius s okolním sídlištěm spolu s Nachičevanem na Donu, Taganrogem a Azovem součástí Mariupolského ujezdu (okresu) Jekatěrinoslavské gubernie. V roce 1796 se Mariupolská župa stala součástí gubernie Novoruské. V roce 1797 byla provincie opět rozdělena na 12 krajů, včetně samostatného okresu Rostov. V roce 1802 byl okres Rostov znovu součástí Jekatěrinoslavské gubernie.

Název Rostov na Donu ve své dnešní podobě je z roku 1796, kdy tehdejší městys získal práva skutečného města. Až do roku 1917 bylo město právem považováno za obchodní město. Díky velkému dopravnímu ruchu na řece Donu se rozrůstalo tak rychle, že už roku 1928 sem byly přestěhovány úřady regionální správy z Novočerkassku. V letech 1915–20 se Rostov stal střediskem prorusky smýšlejících („moskvofilních“) Rusínů a Ukrajinců z rakousko-uherské Haliče, kteří sem byli evakuováni před perzekucemi ze strany rakouských úřadů (Haličsko-ruský výbor vedený Volodymyrem Dudykevyčem tu pro ně dokázal zřídit i gymnázium) a mnoho Ukrajinců studujících na univerzitě se rovněž přistěhovalo z Varšavy; fungovala zde velmi silná ukrajinská obec. V letech 1918–19 byl i proto ukrajinskými nacionalisty Rostov nárokován do rámce nově vzniklé Ukrajinské lidové republiky, nicméně, zůstal v hranicích Ruska. V Rostově převažovalo rusky mluvící obyvatelstvo před ukrajinsky mluvícím v poměru 60:40, na rozdíl od sousedící oblasti Kubáně, která byla silně ukrajinská (Ukrajinci 915 450 lidí, Rusové 498 102 k roku 1926).

V rámci boje komunistů proti náboženství, po ruské občanské válce a ustanovení rudé vlády tu byly zbořeny dvě kdysi dominantní katedrály – Katedrála sv. Alexandra Něvského a Katedrála sv. Jiří v Nachičevanu.

V době Velké vlastenecké války bylo město dvakrát obsazeno německou armádou. První okupace začala 21. prosince 1941 a trvala pouze sedm dní. Němečtí generálové město považovali za důležitou železniční křižovatku, říční přístav a přístup na Kavkaz. První tanková armáda byla z města vytlačena již 27. prosince, avšak Němci město znovu obsadili 24. července 1942. Druhá okupace trvala až do 14. února 1943. Obnova bombardováním těžce poškozeného města trvala více než deset let.

Přestože na začátku 90. let minulého století po pádu SSSR tu byla bída a kriminalita, situace se dnes lepší. Vznikají nové podniky a jiné se sem usazují z okolních oblastí. Důležitým zaměstnavatelem je firma Rostvertol, vyrábějící vrtulníky. Obrat zahraničního obchodu Rostovské oblasti v roce 2012 činil 10,2 mld. USD (vývoz: 5,31 mld. USD, dovoz: 4,88 mld.).